Alpine F1 Team

Při vyslovení jména Alpine se většině fanoušků motorsportu vybaví francouzská automobilka, vyrábějící sportovní auta a závodní speciály, kterou v roce 1955 založil Jean Rédélé. Nejmladší dealer Renaultu našel zálibu v závodech rallye, kterým se nejprve věnoval volnočasově a později dokonce profesionálně. A díky jeho koníčku se na světě objevila kultovní francouzská značka.

Historie Alpine

Mladý Rédélé začal soutěžit hlavně s vozy Renault 4CV, které postupně vylepšoval. Třeba pětistupňová převodovka se stala obrovskou konkurenční výhodou. Ačkoliv si nevedl vůbec špatně, stále sháněl vůz, který by byl více vhodný pro motoristický sport. Dostal nápad navrhnout sportovní vůz s lehkou aerodynamickou karoserií, vlastní pětistupňovou převodovkou a s motorem vzadu. Na základu dvou Renaultů 4CV tak vznikly první dva prototypy, jejichž karoserii navrhl Giovanni Michelotti. Hliníková karoserie dopomohla k nízké hmotnosti 550 kg. V roce 1953 s ním Jean Rédélé vyhrál hned několik závodů. První prototypy, pojmenované Alpine A106 Mille Miles, byly vyrobeny ještě před vznikem samotné automobilky. Ta vznikla až v roce 1955 pod jménem „Société des Automobiles Alpine“ ve francouzském Dieppe.

Jen krátce poté začal plynulý přechod z Alpine A106 na novější model A108, který byl nejprve vyráběn jako kabriolet a poté jako kupé. Alpine A106 se několik let stavěl paralelně s A108. Stejně tak plynule se přešlo na asi nejznámějšího nástupce. Model Alpine A110 Berlinette, byl poprvé postaven na podzim roku 1961, veřejnosti byl ale oficiálně ukázán až v roce 1962 v Paříži. V tuto chvíli ještě neměl své charakteristické dvojité světlomety. Tato designová změna přišla až v roce 1967. Tento vůz se stal jedním z nejúspěšnějších soutěžních vozidel v historii motoristického sportu a značka Alpine ve světě plném dobrodružství a adrenalinu nikdy nebyla jen do počtu. Například v roce 1973 suverénně vyhrála Mistrovství světa v rallye právě s modelem Alpine A110. Letos určitě většina z vás zaznamenala vstup Alpine do seriálu Formule 1. Zajímavostí ale je, že se zde značka Alpine angažovala již v roce 1968. Kromě francouzské Matry se v tomto roce totiž dalším zástupcem země galského kohouta stal prototyp Alpine A35, který debutoval ve Velké ceně Francie. Tento prototyp testoval Mauro Bianchi, dědeček tragicky zesnulého Julese Bianchiho. Bohužel kvůli špatnému ovládání a obavě z nedostatečné konkurenceschopnosti se od celého projektu nakonec upustilo. Sportovní značka se ale přesto v 70. letech stala záchytným bodem pro mnohé mladé jezdce ve Formuli 2, odkud jich spoustu zamířilo přímo do královny motorsportu. Konkrétně třeba budoucí hvězdy Jean-Pierre Jabouille, Patrick Depailler nebo René Arnoux. Po tomto relativním úspěchu se Alpine, již ve vlastnictví Renaultu, přesunul k vytrvalostním závodům s cílem zvítězit ve 24 hodin Le Mans. A už při prvním startu v roce 1976 se ukázalo, že nebude jen nějakým sparing partnerem. Zajistil si totiž pole position a to hned se šesti vteřinovým náskokem na druhou posádku Porsche. V dalším roce měl dokonce Alpine ve finálové pětce hned čtveřici vozů, štěstí jim ale nepřálo. Porsche 936 řízené Jackiem Ickxem dojelo do cíle jako první a žádný z vozů Alpine nespatřil v tomto roce cílovou vlajku. V následujícím roce se už ale Alpine dočkal vítězství, a to paradoxně i přes to, že měl pomalejší vůz než Porsche. Tehdejší posádku tvořili Jean-Pierre Jaussaud a Didier Pironi na voze A442B. Po tomto úspěchu opustil Alpine s Renaultem disciplínu vytrvalostních závodů a Renault se začal naplno věnovat kategorii Formule 1. Alpine se pak na dlouhou dobu ze závodních okruhů vytratil.

Trnitá cesta Alpine do Formule 1

Cesta Alpine do královny motorsportu, kde ji můžeme sledovat od letošního roku, nebyla vůbec jednoduchá. Jelikož je Formule 1 ve své historii plná změn, je potřeba přejít na úplný prvopočátek do roku 1977, kdy se do podniku Formule 1 přidala tovární stáj Équipe Renault Elf. V roce 1977 ve Velké ceně Velké Británie usedl do testovacího vozu Jean-Pierre Jabouille, který se následně zúčastnil i několika dalších Velkých cen, ale bez jakéhokoliv úspěchu. Za neúspěchem v letech 1977 a 1978 stála především nespolehlivost turbo motorů. První vítězství přišlo v roce 1979 ve Velké ceně Francie, kdy se Jabouille stal prvním vítězem Grand Prix s přeplňovaným motorem. V roce 1981 se za volant monopostu posadil talentovaný Francouz Alain Prost, pozdější čtyřnásobný mistr světa, který nahradil Jabouille, který měl o rok dříve vážnou nehodu. V sezóně 1985 Renault dodával pohonné jednotky hned třem stájím Formule 1 - Lotusu, Ligieru a Tyrrellu. O rok později se už ale Renault z důvodu trvajících neúspěchů a finančního zatížení automobilky závodů neúčastnil a ke konci sezóny 1986 ukončil působení ve Formuli 1 i coby dodavatel motorů. V roce 1995 se francouzské pohonné jednotky opět blýskly zpátky ve Formuli 1. S motory Renault V10 se podařilo získat pohár konstruktérů stáji Benetton, ve které byli v té době angažováni Michael Schumacher a Johny Herbert. V roce 2000 byl tým odkoupen Renaultem, ale v sezónách 2000 a 2001 stále ještě pokračoval pod svým původním jménem. Název Renault se do jeho pojmenování vrátil v roce 2002 a začala tvrdá práce na obnovení respektu ve startovním poli. Kormidla se chopil zkušený Flavio Briatore a forma stáje šla jen a jen nahoru. V roce 2003 vyhrál Renault svůj první závod. O rok později skončil třetí v poháru konstruktérů. A konečně v letech 2005 a 2006 získal oba tituly, pro vítěze i v poháru konstruktérů. V té době byl hnacím motorem Fernando Alonso, který za sebou nechal budoucího mistra světa Kimiho Räikkönena a odcházející legendu Michaela Schumachera. V roce 2007 si stáj Renault F1 prošla velkou špionážní kauzou a byla usvědčena z nelegálního držení technických údajů o vozu stáje McLaren. Žádný trest však Renaultu udělen nebyl, protože se podle Rady FIA neprokázalo, že by Renault z těchto dat získal nějakou výhodu. Pod koncem stáje Renault F1 se nakonec podepsala kauza ovlivnění závodu Velké ceny Singapuru, do které byl zapojen šéf stáje Renault Flavio Briatore a jezdec Nelson Piquet mladší. V roce 2011 tak došlo k prodeji většinového podílu stáje lucemburské investiční skupině Genii Capital, která stáj přejmenovala na Lotus Renault F1, a tak se do královny motorsportu opět vrátilo jedno obrovské jméno. Pro nedostatek financí se ale vedení rozhodlo stáj prodat a ze světa Formule 1 po čtyřech letech opět odejít. A pak přišel rok 2016 a muž jménem Cyril Abiteboul dostal za úkol obnovit jméno týmu Renault F1 a vybudovat silnou tovární stáj s vlastními pohonnými jednotkami. V roce 2017 bylo uzavřeno partnerství mezi Renault F1 týmem a olejářskou společností Castrol. Pro Castrol se tak otevřela možnost výjimečného testovacího prostředí v ikonickém prostředí vrcholového motorsportu.

Proč ale vlastně došlo k přerodu z Renaultu DP WorldF1 Team na Alpine F1 Team?

V rámci proměny francouzské automobilky Renault, nazvané „Renaulution”, prochází zásadní změnou také značka Alpine. Má se stát sportovní divizí Renaultu a sloučit pod sebe jak samotnou značku Alpine, tak i divize Renault Sport Racing a Renault Sport Cars. Značka Alpine se přetransformuje na ryze elektrickou. Chystá ostrý hatchback v segmentu B, ostrý crossover v segmentu C a sporťák jako náhradu za v současnosti jediný model A110. Ten vznikne ve spolupráci s britskou automobilkou Lotus. „Nová entita Alpine bere tři oddělené značky, aby z nich vytvořila jednu kompletní společnost... Budeme na silnicích a na závodních okruzích autentičtí a high-tech, divocí a vášniví.”, okomentoval změny Laurent Rossi, generální ředitel Alpine. Do tohoto konceptu jasně zapadá i přeřazení formulového týmu pod hlavičku F1, protože co jiného by mělo více podpořit image sportovnosti než právě působení ve vrcholové motoristické disciplíně. Navíc má být novým impulsem, protože po roce 2019 stáj nenaplňovala požadovaná očekávání. Jak to bude s divizí Renault SportCars, to zatím ještě zcela jasně oficiálně oznámeno nebylo. Součástí týmu pro letošní ročník Formule 1 se po čase opět stal, vítěz mnoha Velkých cen a dvojnásobný mistr světa Formule 1, Fernando Alonso. Doplňovat ho bude mladý talentovaný jezdec Esteban Ocon, který by měl být i tím, kdo do budoucna ponese bojovou zástavu do dalších klání. Prodloužena byla také spolupráce s Castrolem a týmem jeho specializovaných inženýrů, kteří v rámci partnerství vytvářejí nové směsi speciálních maziv s ultra nízkou viskozitou (například Castrol EDGE SUPERCAR), které musí být na jednu stranu dostatečně silné, aby motory dokázaly ochránit před obrovskými působícími silami a zároveň omezovaly tření, které „odsává“ životně důležitý výkon. Jak již historie několikrát ukázala, bude s týmem Alpine do budoucna potřeba rozhodně počítat. Mnozí experti předpovídají, že v následujících letech bude vyrovnaným soupeřem pro horní polovinu tabulky, pokud se dokonce nestane hrozbou těm nejlepším.